Archiv 2020 - LJS dnes
Dycky JISTEBNICE!
A mám KOČKU!
Archiv
21. prosinec 2020: PF 2021 - dodatek
Nevím jak jiní nadaní lidé, ale já to mám tak, že trpím různými potížemi. Časem se to jednak zhoršuje a druhak potíže přibývají. Tak například STAŘECKÁ DEMENCE. Pamatuji se (!) jak jsem - coby učeň oboru "Elektromontér rozvodných zařízení" - plnil čestnou povinnost svačináře. Spočívalo to v tom, že kolem deváté jsem obešel všechny pracovníky v elektrodílně s dotazem, co si budou přát na desátou ke svačině. Objednávky jsem pak zakoupil v nedalekém lahůdkářství a/nebo u místního řezníka, následně rozdělil a vyúčtoval. Portfolio odpovídalo možnostem Vysočanských obchodů v blízkém okolí. Všechno jsem si pamatoval, nic jsem si nepsal...
Potíž vyvstala, když objednaná lahůdka v daný den nebyla v nabídce ani v případné alternativě (kterou jsem si samozřejmě taky pamatoval...). Tehdy jsem situaci řešil vlastním výběrem náhradního produktu a většinou jsem se strefil. Několikrát jsem ale narazil: někdo měl problémy se zažíváním a snesl jen omezený výběr potravin, zatímco jiný byl ve skutečnosti negativista a těšilo jej, když mohl komukoliv (tedy mně) spravedlivě a od srdce vynadat...
Měl jsem z toho tíživý pocit jakési viny na straně jedné a současně určitou hrdost že si to pamatuju i když mi to ti "postižení" většinou nevěřili na straně druhé. Dnes bych na to měl sešit s tužkou a objednávku by si musel každej hezky napsat. A taky už nejsem učeň elektromontér... Ale nápady už mi taky moc nenaskakují...
No a tím se dostávám k problému s mým PF 2021. Nevím proč, ale myslím si, že "správné" PF má mít kromě toho PF taky nějaké další sdělení které ve zkratce specifikuje co přejete příjemci do budoucna. Zatím mě vždycky něco napadlo ale letos NIC. Napadaly mě nesmysly jako "AŤ CHCÍPNE NA VĚČNÉ ČASY A NIKDY JINAK!!!" ale to mi přijde jako radikální a nereálné - jako od aktivisty na Facebooku. Teprve po týdnu - když jsem to PF 2021 zveřejnil bez úžasného sdělení do budoucna - mně napadlo toto motto:
Jiří Voskovec + Jan Werich: HLAVNĚ SE NEPOSRAT
Vloni jsem v Nadějkově uviděl zajímavý Betlém a tak jsem se z něj pokusil vyrobit "neotřelé" PF 2020 tím, že se zařadím mezi návštěvníky a obyvatele tohoto Nadějkovského Betléma a vyfotím to. Do jaké míry je toto PF 2020 "otřelé" nebo "neotřelé" posuďte sami:
Letos jsem se rozhodl využít stejným způsobem betlém v obci Číčov o kterém jsem věděl, že je každým rokem jiný a vždy ve formě "živého obrazu" u autobusové zastávky na návsi (je to náves? nebo náměstí?). Jenže když jsem si vybavil jak mi v Nadějkově bylo trapně když jsem opakovaně blbnul a pokoušel se "vmísit" mezi ty betlémské dřevěné obyvatele, tak nějak jsem si nedovedl představit, že bych totéž dělal v číčovském betlémě... Navíc s rouškou nebo bez roušky - v obou případech je skrytá jakási závada: buď zdravotní (je tam novorozené dítě!) nebo estetická (nevynikne moje přirozená krása!). Prostě jsem se rozhodl: v Číčově se nebudu vměšovat!
Další problém nastal, když jsem se pokoušel vymyslet nějaký úžasný motto co by posunulo současnou situaci (Koronáč, lockdown a následné deprese...) na nějaký vyšší optimistický levl. Jenže mě nic nenapadalo a tak jsem se rozhodl: žádný motto! Méně je více!
Poslední problémy vznikly, když jsem se při postprodukci pokoušel naroubovat svoji hlavu malému bubeníčkovi. Nejdřív bylo třeba svoji hlavu pořádně vyfotografovat, což se neobešlo bez nutných kosmetických zásahů (zastřihnout knír, chlupy v nose, umýt si hlavu a učesat se). Pak bylo třeba vyřešit otázku "s brejlema nebo bez brejlí" - to vše v dobrovolné karanténě a nakonec - přenos hlavy na bubeníčkův krk pomocí programu GIMP, který jsem naposledy použil před rokem při tvorbě PF 2020 a jehož funkce jsem zdravě zapomněl (inu stáří...). Trvalo mi několik hodin, než jsem GIMP upgradoval na poslední verzi a následně si obnovil znalost těch několika podstatných funkcí. Toto je výsledek...
Všechny moje péefka lze shlédnout na záložce Kalendář/PF.
22. listopad 2020: JISTEBNICKÝ ZÁMEK Z JISTEBNICKÉHO HŘBITOVA
Vždycky jsem si myslel, že bez dronu nejde zámek v Jistebnici vyfotit. Ale i s dronem to není jednoduché - jsou tam stromy! Původní asi anglický park časem zdivočel (když tam holt byly ty rakety...) a tak výlet s dronem vyžadoval předletovou přípravu. Já to zkoušel a několikrát se mi to podařilo "bez ztráty kytičky". Nedávno jsem ale na jedné staré fotografii jistebnického hřbitova objevil malou světlou skvrnu, která se po zvětšení ukázala být zámeckou věží. S 50mm objektivem se to na tu dálku nedalo pořádně udělat a tak jsem použil 300mm teleobjektiv:
8. listopad 2020: MLHY NA BLATECH
Nejen že padá listí (je listopad...) ale jsou i ranní mlhy. Někdy i mrznou. Řidiči si ráno oškrabávají auta. Jiní si lámou ruce & nohy. Já jsem v karanténě a snažím se být zdravý. Ale jen se víc pozoruju: mám příznaky nebo nemám? Zatím dobrý...
Ale kromě pozorování příznaků se snažím taky fotit. JENŽE "V mlhách se ztrácí můj cíl..." řečeno slovy písně a tak tápu a tloustnu, protože si chci tu karanténu aspoň nějak užít. Běhat bych měl. Jako Zátopek s pneumatikou co ji na provaze tahal za sebou po škvárové dráze. JENŽE pneumatiku mám jen kolem vlastního pasu...
A tak fotím jen to co vidím, když jsem doma v karanténě. Zatím co moje kočka Maruška chodí často ven karanténa nekaranténa. I v noci! JENŽE bez pneumatiky (i když svoje povislé břicho courá po zemi...). A tak aspoň v mlhách experimentuju s romantickými filtry...
A když Michal H. co žije v Belgii neromanticky tvrdí, že ten romanticky trčící krs v pravé části mé romantické mlhy je ve skutečnosti prostředníček, vidím, že belgická koronavirová krize nabírá na síle... Must be Positive Folks!
31. říjen 2020: tahle fotka se mi líbí
Už jsem tady psal o Fotograficko-Zdravotních procházkách co jsem se pokoušel zdokonalovat v "technikáliích" co je umí můj Canon a co já ovládám tak ze čtyřiceti procent. Výsledky tomu moc neodpovídaly: jednak jsem byl vyčerpanej tím pochodováním a taky deprimovanej po zjištění, že mě nic kloudnýho nenapadá a fotím kraviny (hlavně že si to můžu věrohodně vysvětlit - to mně uklidňuje).
No a i když tahle fotka není bez vady (rušící auta v pozadí, vykukující část postavy v pozadí, děti dívající se do záběru...) tak je hezká a byla by ještě hezčí, kdyby divák ty osoby na snímku znal alespoň tak jako já. Jsou totiž zajímaví. A sympatičtí. Taky mají živé koně...
23. říjen 2020: vycházka na MAJDALÉNU
Tak se nám začíná pandemická smyčka pomalu ale jistě utahovat. I v Jistebnici. A ke všemu i pan ministr PRIMULA se nechal nachytat "jak malej kluk" jakýmsi paparazzim z Blesku. A hned se nabízí několik spikleneckých teorií: už toho měl moc a tak se z toho chtěl takhle vytratit; některý záludný opoziční politik ho uplatil; už to s Babišem nemohl vydržet; nemohl Zemanovi zapomenout, že odložil jeho dekorování o rok; Svědkové Jehovovi mu tajně vyměnili jeho umělou krev za vodu a alkohol; začalo ho řídit UFO z jiné galaxie kde se Koronáčům daří; a tak dále a tak podobně...
Jsem v dobrovolné karanténě už delší čas, takže bych měl dělat něco pro svoje (duševní) zdraví a nevymýšlet spiklenecké teorie. Proto jsem se rozhodl chodit každý den alespoň hodinu a přitom se učit fotografovat. Dnes jdu potřetí - jen co aktualizuju tyhle stránky. Podívejte se co jsem nafotil včera:
4. říjen 2020: SUMEČEK & spol. v parním hrnci
Poradil mi kamarád Jerry abych zkusil vařit v parním hrnci. Taky si vaří sám, sám si i pere atd... Objednal jsem si tedy levný parní hrnec Tefal v ALZASOFTu a v pátek v Táboře v rybárně "U sumečka" jsem zakoupil ssebou porci kapří polévky HALÁSZLÉ kterou miluju a taky sumeččí filé. Ostatní ingredience jsem měl doma.
Začal jsem tím, že jsem si to HALÁSZLÉ snědl hned po příjezdu domů (co naplat - jak zpívá zpěvačka s boky jako skříň...). V sobotu jsem se vzdělal v oboru "PARNÍ HRNEC - ZÁKLADY A POUŽITÍ" což znamenalo že jsem si stáhl českou verzi návodu, pochopil jsem jak se to skládá dohromady a získal základní představu o tom, jak se v tom vaří.
Den D nastal v neděli. Naplnil jsem hrnec vodou, do "přízemí" nasypal mraženou lahůdkovou zeleninu a doprostřed umístil speciální misku na vaření rýže ve které bylo 125 gramů té rýže a 200 ml vody. Chyby: na mraženou zeleninu jsem nedal žádné máslo zatímco vody na rýži bylo moc a nijak jsem ji neochutil (sůl, ocet...).
Do patra jsem umístil mírně osoleného sumečka který by si byl zasloužil taky máslo a nějaké vonné byliny (pozdě bycha... ale poučení pro příště). Časovač jsem nastavil na 30 minut a show mohla go on. Jak to dopadlo je vidět na fotografické dokumentaci ke shlédnutí ZDE.
18. září 2020 Cvičení s dronem MAVIC 2
Dnes jsem zkusil letět k zámku v hlubokých lesích Jistebnice. Je to asi tak kilometr takže drona nevidím a musím letět podle toho co vidí on. Současně jsem zkoušel jak hluboko můžu klesnout (občas je u zámku tak desetimetrová mýtinka bez stromů). Takže nejdřív kameru kolmo dolů a v bezpečný výšce (cca 40 metrů) naletět nad volné prostranství. Pak kameru vodorovně a nasměrovat na zámek. Pak klesat a když dron ztrácí signál řekne mi: můžu klesat dál a po dosažení kritické ztráty signálu se dron automaticky vrátí tam odkud startoval - ke mně na trávu, přičemž nejdřív nastoupá do bezpečný výšky.
Příště se pokusím naletět k nějakému oknu a vyfotit interiér...
Slavnostní rozsvícení nového osvětlení kaple sv. Máří Magdalény v Jistebnici
Stalo se to dvacátého druhého července ve dvacet dva hodin, dvacet dva minut a dvacet dva vteřin (kolem roku dva tisíce dvacet (řekl by Jára Cimrman...)) což byl začátek nového osvětlení (a současně konec starého neosvětlení "díky" tomu člověku, co ty původní dva reflektory ukradl...).
Skutečný začátek proběhl ovšem mnohem dřív, v okamžiku kdy to někoho napadlo. Následovala řada aktivit řady lidí, kterým je třeba taky poděkovat: výboru SEKSu za zodpovědné a uvážlivé řešení (viz. předchozí SEKS se rozhoduje...), starostovi Jistebnice, který zajistil finanční pokrytí této akce, SEKSákům co si její přípravu poctivě odmakali a v neposlední řadě p. Vavříkovi, jehož zajímavý výklad jsem jako jediný vyslechl když jsem ve tmě připravoval dron k natočení toho slavnostního rozsvícení (tři dny jsem to za světla trénoval...).
Jediné co se moc nepovedlo byla příprava, díky které nebyla návštěva nejhojnější. Je to vidět na videu v okamžiku rozsvícení. Nechci být hnidopichem a tak to raději nebudu pitvat...
SEKS se rozhoduje v březnu, v dubnu ale i v květnu...
Bylo to zajímavé a na konci to (asi) dobře dopadlo. Až na to, že jsem jako NÁSTĚNKÁŘ (& SEKSák) skončil. Z vlastní vůle. I když už podruhé - jako šašek... ŠKODA
Zahájení sezony ve Vildově mlýně 31. května 2020
Vyšší Brod 30. května 2020
Když mi bylo devět, přejel mě tam na náměstí opilý okresní tajemník pomocí auta Tudor tmavě zelené barvy. To jsem tam byl na výletě se školou v přírodě. Zajímavé bylo, když jsem byl přejížděn, viděl jsem před očima něco jako "film života" abych následně na čas oslepl. Třídní učitel (pan Souček) mě vzal do náručí a odnesl mě do sakristie blízkého kostela sv. Bartoloměje, kde jsem dostal napít vody a čekali jsme na sanitku co mě odvezla do nemocnice v Českých Budějovicích.
Měl jsem tři tržné rány vzadu na hlavě, zlomenou klíční kost a taky jednu - už si nepamatuju kterou - nohu. V sanitce jsem začal zase vidět ale měl jsem otřes mozku a taky jsem se posral, což mi z toho všeho vadilo nejvíc, zvlášť když ze mě stahovali rozstříhané a posrané kalhoty. Jinak mi nic nebylo...
Ve finále jsem dostal relativně vysoké bolestné (držhubné?) za které mi rodiče pořídili pianino takže jsem několik let chodil každou středu odpoledne k panu profesorovi Šebánkovi na hodinu klavíru, v rámci které jsem přehrál postupně celou "Bayerovku" a naučil se několik fláků jako "Pre Elišku", "Pochod gladiátorů" z opery "Aida", "Poem" a "Humoresku". Navíc táta vyžadoval abych o Vánocích hrál koledy, které jsem se nikdy nenaučil pořádně a tím jsem tátu poměrně hodně štval (čti sral). No a aby to bylo všechno, později jsem se s pianinem šestkrát stěhoval po svých pražských bytech abych je nakonec daroval komusi za odvoz (to pianino)...
Poslední smutná zkušenost mě čekala posléze když jsem zjistil, že holky reagovaly pozitivně na moji klavírní hru aby - po rychlém vyčerpání mého repertoáru - pozitivně reagovaly na jiného hráče co měl bohatší repertoir...
Proto jsem celý život chtěl do Vyššího Brodu vyrazit abych mohl na místě zjistit, jak to tam tenkrát bylo. Trvalo mi to docela dlouho ale po šedesáti sedmi letech třicátého května 2020 jsem se dočkal a zjistil, že Vyšší Brod:
- je nedaleko vodní nádrže Lipno;
- je nedaleko Frymburka;
- je nedaleko Rakouských hranic;
- má mnoho německých rodilých mluvčích (alespoň soudě podle jmen na hřbitově);
- má už otevřené restaurace a v jedné z nich jsem si místo polévky dal koprovku s vejcem a bramborami, zatímco jako hlavní chod jsem měl krásného pstruha na česneku s tymiánem;
- má na hřbitově jediný hrob s pěticípou hvězdou se srpem a kladivem s neuměle vytesaným nápisem
I.S.KUTČERENKO
RUSKÝ HRDINA
což mě zaujalo...
GOOOGLE opět nezklamal a tak jsem se druhý den dozvěděl, že poručík Ivan Stěpanovič Kutčerenko byl válečný zajatec číslo 4889–XIII D který v květnu 1944 uprchl ze zajateckého lágru s úmyslem dostat se ke svým na východ. Jenže ho viděla jakási děvečka co to práskla sousedovu synovi Fritzi Haiderovi což byl voják na dovolené, který měl u sebe zbraň, poručíka vypátral a šestnáctého května zastřelil.
Tím ovšem celá tragedie neskončila, protože Fritz Haider se pak schovával v rakousku kde byl v roce 1945 zatčen českou vojenskou jednotkou vedenou podporučíkem Šizlinkem a eskortován k soudu do Českých Budějovic. Jak to s ním dopadlo GOOOGLE (radši) neříká, jen že je zachován dopis Friedricha Haidera který zaslal svému otci a sestře dvacátého pátého června 1945 ze kterého prokazatelně plyne, že byl vrahem I. S. Kutčerenka...
Tak mám z návštěvy Vyššího Brodu smíšené pocity protože jsem se dozvěděl co jsem vědět vlastně ani nechtěl. Budu tam asi muset jet potřetí...
Výlet do Moravče 19. dubna 2020
Tak jsme se konečně dočkali a vyrazili do Moravče na prohlídku třináct a půl metru vysoké rozhledny co ji postavil vlastníma rukama za třicet dva dnů kovář Láďa DOBEŠ (zatímco několik let sháněl povolení & dotace).
Druhým cílem byl průzkum možností jak vytvořit umělecké zábradlí na monumentální kamennou zeď a její úžasné schodiště u Studenovských.
Osobně jsem ocenil kocoura ZRZOUNA který s námi celý průzkum absolvoval včetně jeho psího přítele. Povšiměte si že se mi podařilo zachytit ho ve skoku na kamenný stůl, kdy má přední packy na stole a zadní ještě ve vzduchu - to vše s kočičí elegancí...
Už je to rok. co jsem začal vést jakýsi deník v sekci AKTUÁLNĚ ale dlouho mi to nevydrželo. Takže zkouším znovu: loňské AKTUÁLNĚ jsem přesunul do ARCHIVu a tady je první aktuální záznam v roce 2020, který teď vypadá jako že se jedná o rok CORONA viru. A je to
NOSTALGICKÝ PÁTEK TŘINÁCTÉHO (března 2020)