První - LJS dnes

Dnes měl Jeník několik úkolů: ráno přesun stříbrného automobilu z Jistebnice do servisu, pak přesun Jeníka bez automobilu do Kerska, dále nákup Jeníka s Vlastou v červeném automobilu, následoval přesun Jeníka k Jaroslavovi do Prahy a nakonec přesun Jeníka zpátky do Jistebnice s červeným automobilem...

Přesun stříbrného automobilu z Jistebnice do servisu.

Jeník ráno zaspal, takže místo v plánovaném čase 6:30 vyrazil v 7:40 ale bylo mu to jedno (jen se trochu styděl, když si představil jak by Bláhovka vyrazila zodpovědně v 6:29...). Jelo se dobře, jen před Prahou byly na D1 jakési práce, takže překonání asi tak tří kilometrů zabralo skoro hodinu. Ale nezodpovědný Jeník ničeho nedbal a k servisu Frolík a Rataj přijel v pohodě kolem 10:00. Stříbrný automobil zaparkoval na správném místě a pak s technikem (byl to Frolík nebo Rataj? asi Rataj...) vyjednával co všechno že chce aby firma Frolík a Rataj se stříbrným automobilem provedla: opravu promáčklých pravých předních dveří (odhad ceny opravy cca 5K), opravu poškozeného pravého předního blatníku (odhad ceny opravy cca 19K) a přípravu na STK (odhad ceny neproveden). Výsledný verdikt zněl zjistit, jestli pojišťovna  požaduje spoluúčast 5K.

Jeník telefonicky zjistil že je to tak a tedy, že stříbrný automobil v servisu skutečně nechá... Konec prvního úkolu.

Přesun Jeníka bez automobilu do Kerska.

Jeník nejprve šel v poměrně teplém počasí asi dva kilometry pěšky na nejbližší autobusovou zastávku a když autobus přijel, odvezl jej k depu Hostivař. Tam Jeník nastoupil do metra A, které jej odvezlo ke křižovatce s trasou metra B.

Cestou Jeník pozoroval lehce oděná mladá děvčata. Přímo proti němu seděla krasavice s dlouhýma nohama a bavila se s kamarádkou s nohama krátkýma patrně o jakýchsi sexy tajnostech. Vedle seděla čtenářka tlusté knihy, která Jeníkovi zacláněla jeho obraz v protějším okně. Potvora ne a nevystupovala, což Jeníkovi sice trochu vadilo ale v dané situaci s tím nemohl nic moc dělat a navíc se (doufejme že nenápadně...) stejně díval na dlouhé nohy spolucestující krasavice...

Vedle zaclánějící čtenářky seděla babička hlídačka s vnukem a vnučkou. Vnuk si jízdu užíval - zřejmě metrem jel poprvé v životě (bylo mu asi šest let) zatímco desetiletá vnučka dávala najevo jak ji to nudí protože ji nikdo neobdivoval. Babička k ní vedla výchovné řeči...

A tak cesta metrem A Jeníkovi rychle utekla a už musel přesednout na trasu B. Tam opět nenápadně pozoroval další lehce oděné krasavice takže jej potěšila konečná stanice Černý Most.

Tam Jeník pracně zjišťoval, která autobusová linka z které čekárny vede do Kerska. Telefonoval Vlastě jestli to náhodou neví, když tam pořád jezdí, ale nebrala telefon. Tak Jeník našel informační centrum, ale když už se chtěl zeptat, volala Vlasta a prozradila mu který autobus ze kterého stanoviště atd. Nakonec požádala Jeníka aby jí zavolal až bude sedět v daném povozu, že mu chce jít naproti. Jeník jí řekl že je to zbytečné, mělo by to smysl v případě, že by mu naproti PŘIJELA...

Když Jeník zjistil, že kýžený autobus jede až za hodinu, rozhodl se zpříjemnit si čekání jídlem. Nejprve navštívil bistro JEČMÍNEK kde od rusky hovořící obsluhy dostal za 35,-Kč vynikající zelnou polévku s čerstvě upečenou houskou. To mu ale nestačilo a tak ve vedlejší pizzerii zakoupil gnochi s lososem a půl litru coly. Byla to ale chyba, protože kvalita tohoto pokrmu zdaleka nedosahovala kvality zelné polévky...

Ale to už se čas nachýlil a tak Jeník nasedl ve správný čas do správného autobusu a zanedlouho vystoupil na správném místě. Pak zavolal Vlastě, že vyráží na pěší tůru až k ní a ať se tedy připraví že hned vyrazí na nákup, jen co dorazí...

A šel... Jenže překvapení: když byl asi tak v půli cesty, VLASTA mu PŘIJELA NAPROTI v červeném automobilu! To nikdo - ani Jeník - nečekal, stalo se to poprvé!

Nákup Jeníka s Vlastou v červeném automobilu.

Nebylo to poprvé když si Jeník přijel vypůjčit červený automobil a nebylo to úplně snadné, když musel absolvovat cestu stříbrným autem z Jistebnice do servisu, pak pěší tůru na zastávku autobusu a tak dále až ve finále vystoupil z autobusu a šel další pěší tůru až k červenému automobilu. No ale všechno je někdy poprvé a tak se Jeník zaradoval, když uviděl červený automobil řízený Vlastou.

Když ještě Vlasta s červeným automobilem nebyla v dohledu, Jeník šlapal v třicetistupňovém počasí vyprahlým lesem a slyšel jak jakýsi cyklista vysvětloval své polovici - taky na kole - že v Kersku bydlí jen samí podvodníci a oligarchové. Jeník zapudil nápad zařvat něco skličujícího a jen sledoval dvojici jak ujíždějí směrem k Hájence, kde si jistě dají něco osvěžujícího.

A tak když Jeník uviděl červený automobil, měl smíšené pocity. Hlavní pocit byla radost doplněná slabším šokem, žízeň a touha zamířit s červeným automobilem někam na pláž k moři,Vlasta mu řekla, že v telefonu měl tak zničený hlas, že dostala strach aby Jeník nezkolaboval a překonala tak všechny zábrany a poprvé v životě vycouvala z pozemku. Jeník projevil radost...

Následovala cesta do Sadské za účelem nákupu co největšího množství balených vod neboť zanedlouho měla přijet vnoučata a vodárna přestala produkovat vodu. Záchod tím pádem nesplachoval, v umyvadle byla loužička špinavé vody a čurání bylo nutné provozovat v lese. Vlasta líčila Jeníkovi jak se nemohla dovolat žádnému odborníkovi a tak také jeli do Hradištka na výbor zeptat se co lze v dané situaci podniknout. V Hradištku na výboru nebyla ani noha - zřejmě drželi siestu.

Vlasta byla stále rozrušená a tak se Jeník pokusil vodárnu zprovoznit, což se mu nedařilo. Nakonec Vlasta posledním pokusem funkci obnovila a oběma se ulevilo. Došlo i na nákup brambor a Jeník si všiml, že s ním Vlasta mluví jako by byl dalším vnoučetem. Takže vypil uvařený čaj, rozloučil se s Vlastou, nasedl do červeného automobilu a vyrazil do Prahy, do výhně, do rozkopaných ulic k Jaroslavovi.

Přesun Jeníka k Jaroslavovi

V červeném automobilu to není takový komfort jako v tom stříbrném. Tak například spojka zabírá úplně někde jinde než je Jeník zvyklý (výsledkem je řvoucí motor ve stojícím červeném autě...). I tlumiče moc netlumí a tak Jeník občas poněkud poskakuje. Ani klimatizace není taková na jakou je ve stříbrném autě zvyklý - nechladí, jen větrá s možností přihřívání nassávaného vzduchu. A o rádiu to také není nic na omdlení...

Ale podle hesla „Darovanému koni ...“ se Jeník raduje a s otevřenými okny pádí do Prahy. Přitom ani neví, proč by se měl dívat na zuby jakémukoliv koni, tím spíš koni darovanému. Je to asi něco, podle čehož se pozná znalec. Například koňský handlíř, ten podle toho jestli nčjakého koně prodává, kupuje a/nebo krade, se mu jistě na zuby podívá a hned ví...

Jenže co ví?! Kůň je úžasný nebo má nějaký problém? Koňský handlíř udělá při prodeji významnou slevu? Nebo naopak po prohlídce zubů cena prohlédnutého koně několikanásobně stoupne? Čert tomu koňskému handlíři věř. Proto si Jeník zatím žádného koně nekoupil, ba ani na žádném koni neseděl – kolo a půjčený automobil bohatě stačí...

S těmito úvahami Jeník dorazil až k domu, kde bydlí ve zvýšeném přízemí Jaroslav. Cílem návštěvy je zapůjčení brýlí s virtuální realitou co se s nimi dá ovládat dron Mavic Pro, co si Jeník před rokem opatřil a učí se s ním létat jako s kamerou. Už Mavic jednou rozbil a tak se snaží v létání co nejvíce zdokonalit.

Dříve s Jaroslavem stavěli letadla „elektrolety“ s dálkovým ovládáním a pravidelně je v rámci havárií ničili. Problém byl v tom, že se letadlo nedá zastavit aby si pilot mohl v klidu rozmyslet další postup. Drony tento problém neznají, protože když jejich pilot na nic nesahá – tedy ani na ovladač – visí nehnutě ve vzduchu a pilot si zatím může přečíst příručku (pokud dronu mezitím nedojdou baterie – pak ale dron většinou sám automaticky přistane...). Ale i s takto sofistikovaným strojem lze havarovat – jak se Jeník v minulosti několikrát přesvědčil.

Jaroslav Jeníkovi uvařil dobrou (brazilskou?) kávu, stručně zhodnotil nedávnou dovolenou v Křišťanovicích a půjčil Jeníkovi slíbené virtuální brýle. No a protože Jeník neznal žádný bonmot týkající kontroly zapůjčení virtuálních brýlí, poděkoval a zamířil s červeným autem a nekontrolovaně zapůjčeným brýlemi k domovu do Jistebnice.

Přesun Jeníka zpátky do Jistebnice

Když se Jeník vymotal z pražského automobilového provozu (objíždky, rozkopané ulice, agresivní řidiči, zácpy) na D1 si dopřál malou večeři u McDonald's. Jako vždycky – ráno když někam dál vyjížděl, dával si míchaná vajíčka (měli je ke snídani až do půl jedenácté) a naopak když se vracel večer a narazil na McDonald's, dával si dvacetikorunový burger s kolou a hranolkami. Tentokrát si objednal burger s rybím filé a spokojeně ujížděl s plným žaludkem a touhou co nejdřív vyzkoušet nekontrolovaně půjčené virtuální brýle.

To ještě nevěděl, že brýle bude pomalu prozkoumávat několik týdnů. Takový měl respekt a hlavně obavu aby nic nerozbil nebo neztratil. Plánoval totiž natočit videozáznam o letu svého dronu z terasy jeho domu až k jistebnickému zámku, který se rozkládal asi dva kilometry přímou čarou uprostřed bývalého anglického parku, nyní zřejmě značně zpustlého.

Základní problém byl nenaletět s dronem do větví nějakého stromu, protože by ve větvích přerostlého stromu mohl zůstat, což se Jeníkovi už několikrát stalo. Jenže tyto havárie byly vždy na stromech ke kterým měl Jeník přístup. Jednou dron snesl obětavý hasič (Jeník točil na letním táboře dětí jistebnických hasičů) a podruhé – když chtěl Jeník dronem změřit výšku thuje na svém pozemku – zafoukal vítr a dron uvízl jedenáct metrů vysoko na té thuji. Přijel nakonec výsuvný žebřík a dron neporušený opatrně snesli – tentokrát za peníze a s ostudou nešikovného pilota.

Ale když Jeník uléhal po takto činorodém dnu, medil si jak se mu ten den vydařil „bez ztráty kytičky“ a jak to všechno mohl prožít...