Dědek číslo jedna je Milan. Bývalý voják, co navzdory vyššímu věku a obtíží s tím spojených je vždycky v obraze, vždycky je tam co se zrovna něco děje a vždycky je připraven podniknout něco "ku zdaru". Taky umí tvořit protože patří k těm co nehledají důvody ale způsoby. A má psa! Eduarda neboli Edu.
Na obrázku ho vidíme připraveného ke čtrnáctihodinové cestě na palubě karavanu dědka číslo dvě - Jožina. (Ale k tomu se ještě dostaneme...) Vidíme jak je Milan vybaven: před sebou má automapu (na které sleduje optimální trasu Jistebnice - Pag), na mapě brýle (aby na mapu lépe viděl...) a také mobil (bez komentáře). Vedle mapy a mého mobilu záložní rohlík...
Tím se dostáváme k další Milanově funkci: polní kuchař! Po dohodě nakoupil suroviny a vařil pro všechny společné obědy a večeře. A vařil nejenom levně (věděl kde co na Táborsku mají a v jaké kvalitě) ale hlavně dobře (za deset dnů jsem přibral skoro 3 kg). Osobně jsem s tím měl trochu problém, protože jsem z domova byl vycvičen abych se vším pomáhal a Milan mě s mými (chabými) pokusy nemilosrdně posílal tam, kam (podle něj) patřím (tedy do prdele (kdyby jste nevěděli)).
O psu mluvě: Eda je vycvičený jezevčík, tichý a poslouchající, jen nesmí být v okruhu jednoho kilometru žádná kočka, to potom nezná bratra (ani nevím, jestli nějakého bratra má (musím se Milana zeptat on to jistě ví...) použil jsem to jenom jako příměr.